Baldovo Toulání Šumavou 2023 aneb pořád do kopce

Balda na 10. ročníku kultovního Toulaní Šumavou aneb pořád do kopce. Už jak název napovídá určitě to stálo za to. Designer trasy Standa Valdman sliboval "hajlajty" Šumavy předchozích ročníků.

Start v ATC Vacovice, jsem stihl jen tak, tak. Na startu se mělo setkat 53 vyvolených masochistů, aby zdolalo zhruba 650km a vyšplhat 12500m (i když podle garminu to určitě bude víc).

17. hodina zazní výstřel a peloton vyráží, prokousávám se do čela pelotonu a držím se někde na 5.místě někde kolem Vimperku jedu s Laco Žilík, který jede opravdu na lehko a tak mi ve stoupání z Vimperku na Boubín mizí. Dojíždí mi Piškot, kterému stoupání také nedělá problém, váhový rozdíl 27kg je znát, cuknu mu akorát v terénu, tam jsem trochu rychlejší. Jakmile se dostane na asfaltku u Kubovky projede okolo jako na motorce. Výstup na Boubín důvěrně znám, takže jedu svoje tempo. Docela se těším na sjezd prý je docela dost kamenitý a tam bych měl něco získat. Po chvilce potkávám Piškotka jak se trápí a oplatím mu to, co on mě do kopce. Nádherný sjezd, průjezd oborou a další trail po červené do Volar mi náramně baví, musím to v Bobíku oslavit jedním 🍺, Piškot projede a jsem na 6. místě. Za Volary je už po 3. na trase s foťákem Stanislav Valdman autor této taškařice, chvilku pokecáme a jedu dál. Přes Zbytiny, Libín vjíždím do Prachatic 22:10 pivovar zavřený (22:00 zavíračka) škoda, hurá na benzinku. Čelo pelotonu je právě na odjezdu, to já se tady zdržím trochu déle dojedou mě asi 4 kluci, předjedou 3. Trasa vede přes Běleč do Strunkovic, kde je konec 1. etapy a první povinná esemeska, tady dojíždím 2.kusa a vydávám se stíhat Honza Líčka, kterého dojedu někde u Dubu a jede spolu. Trasa vede až nezvykle na Standu docela dost po asfaltu, ale je to nahoru dolů, Honza objevuje v Dřešínku super zavírací zastávku a jde spát já jedu dál. Cestou objevuji jednoho spánek jsem má chvilku v TOP4, v Pohorsku dávám šlofíka v zastávce po projetí asi 3 závodníků vstávám akorát v okamžiku kdy, přijíždí Jan Švarcbach jedu ho stíhat. Do Sušice konce 2.etapy přijíždíme tak nějak společně ještě s Randálem. Dáváme snídani v Bistru s perfektním přehledem o dění na trase. Začíná se to tady plnit Toulaly je třeba vyrazit dál, motáme se tak nějak kolem sebe já, Randál a Honza. Trasa do Nýrska vede přes pár kopečků závodu Krále Šumavy v čele s Jedlovou. V Nýrsku vybrakuji ÖMV s Honzou a Magorem jedeme na oběd na koupaliště, tady nás dojede Tomáš Pavlík a Lada Rieger . Tomáš bohužel musí kvůli zdravotním problémům skončit. Z oběda vyrážíme s Honzou sami, čeká nás Ostrý 1293m n.m. a Großer Arber 1456m n.m. Na Ostrým prý zavírají v 16.00 musíme máknout, aby jsme to stihli od Nýrska prakticky pořád stoupáme a závěr před Osserem je to po šutrech, takže kolo na záda a hurá na vrchol. Dorážíme 16.05, ale vidíme před hospodou nějaký pohyb, hurá je otevřeno v létě mají do 16.00. Na štěstí berou český koruny, naplníme naše nádrže v závěru jedoucí na rezervu. Ve sjezdu se ještě rozhodnu vyměnit destičky na zadním kole, Honza jede napřed. Teď už jenom Großer Arber, lepší by to bylo v noci to by člověk neviděl co ho ještě čeká. Přes pár bergů, okolo nádherného Kleiner Arbersee se dostáváme po kopec a šplháme po štěrkové cestě na nejvyšší bod Toulaní. Vrchol zdolán hurá dolů do Železné Rudy, sranda je, že už značnou část trasy nekoukáme na to kolik je to km, ale kolik nám zbývá nastoupat metrů.

Je to skoro pořád z kopce až teda na jednu 1000ovku a jednu Standovinu těsně před Rudou. Benzinku bereme útokem nabijeme elektroniku a střádáme plány na další etapu, vyhrává rozum a jdeme spát na nádraží a ráno dáme tady snídani, přijíždí ještě Randál s Machrem, kteří dělají to samé a jdou obsadit autobusovou zastávku, to my jedeme na nádraží. Uléháme před 24 hodinou, budík máme na třetí. Chvilku po půlnoci nás vzbudí Zdeněk Šnejdar chová se jako bikepackingový zelenáč. Ve tři budíček, vydatná snídaně hurá do kopců české, německé a rakouské Šumavy. První z nich Falkenštejn dává zabrat, potom sjezd do Prášil a hurá na Poledník, který také není zadarmo. Sjedeme na Modravu a zkus štěstí v ještě zavřeném pivovaru Lyer, kouzlo Baldy zabralo a sedíme s hotelovým hosty na snídani. Přes Hojsovku, Horskou Kvildu se dostáváme na tu druhou s pivovarem dávám druhou snídani, tady už sedí Randál, Machr a Žabák, valíme s Honzou dál. K Pramenům Vltavy potkáváme samá elektro kola, dokonce i nějaké předjedeme. Přes Bučinu vjedeme zpátky do říše a už se těšíme na 🪑🪑🪑(Dreisessel), cestou zdoláme pár bergů motajících se kolem 1000m, takže nebudeme moc ztrácet před tímto ikonickým kopcem. Cestou nás předjede Láďa, na vrcholu nás zvěčňuje Standa, ptám se ho kdy má narozeniny, že bych mu koupil dárek v podobě voucheru na 10.ročník Toulaní Šumavou. Okolo Plechýho, Hochfichtu, Swarzenberskýho kanálu se dostáváme do Čech a nějakých Standovo legracích do Přední Výtoně cíle 5.etapy. Dáváme luxusní večeři sjede se nás tu 5. Láďa vyráží jako první, Honza a já chvilku po něm, Randál a Žabák ještě baští. Úsek z Výtoně do Vyššáku je parádní a docela upaluje v Loučovicích nakoupíme u vietnamce, aby jsme měli jídlo a pití až do rána. Přes Kraví horu za Vyššákem se dostáváme do Rožmberku začíná trochu pršet, hledáme místo na přespání jet nonstop by se asi nevyplatilo. Ve Slubicích objevujeme přístřešek na tříděný odpad ideální místo na spánek z kontejnerů vyndavám kartony, které poslouží jako karimatky a usínám na 3,5 hodinky. Kousek za naším nocležištěm potkáváme Láďu, který zrovna snídá. Je to jak v noci, tak teď země nikoho a prakticky žádná možnost jídla nebo pití. V Kladenském Rovném dáváme snídani z vlastních zásob, potom štrejchnem Boletice a stoupáme na Kleť další 1000ovku závodu. Na vrcholu automat na pití dáváme si to svoje. Kouknu do mapy cíl další zastávky je jasný Jednota Nová Ves. Tu bereme útokem, dokonce i kafe nám udělají.

Nasycení a napojení vyrážíme směr Lhenice, proletí okolo nás Magor, dojíždí nás Láďa, Marek Liška, který podle výrazu toho asi moc nenaspal. Pár kopečků jsme zdolali v Chrobolech, když jsme na odjezdu z Jednoty nás dojíždí Láďa zase se někde kochal a trochu zakufroval asi dostane zlatého bludišťáka. Kousek před Volary nás zase předjede. Konec etapy je u Soumaráku, kde není žádná hospoda, já to mám jasný Bobík to jistí. Dáváme tu oběd s Honzou a Láďou, Marek když nás vidí jak se cpeme na nic nečeká a jede dál, je rázem +3 místa nikdo se mu nedivíme asi by jsme to udělali taky. Volba tu zastavit byla výborná volba 🍺 i jídlo bylo super. U Soumaráku zapisuji průjezd za jízdy a naháníme Láďu, který zase roztočil své kytary a trochu nám mizí. Trasa vede do Lenory potom přes Zátoň do Horní Vltavice, Honza každý kopec navrh a je radost na něj pohledět frekvence jeho šlapání je jako dobře namáhaných šicí stroj Minerva v dobách své největší slávy. Já to zase doháním z kopce dolů kdy jsem šicí stroj zase já. Při sjezdu do Horní Vltavice předjíždíme prošitého Marka. Přes Polku nějakou bezejmennou 1000ovku přijíždíme ke Knížecím Plánem, když k nám zezadu přiletí Láďa, přivítáme ho se slovy " ty jsi se zase kochal". Na Knížecí dáváme Březí Kozu a valíme teď už ve třech do cíle a závěr si užíváme. Přes Borovku, Hutě, Zadov, jednu Standovinu, Kůsov, Stachy, Hodonín, Čábuzské Chalupy dojíždíme na děleném 6. místě do cíle. Všichni jsme maximálně spokojeni.

Musím se přiznat, že mi tento (ne)závod přirostl k srdci, i když patří mezi ty náročnější a letošek obzvlášť, určitě je i to lidmi, kteří ho organizují nebo jsou součástí této taškařice.

Trocha čísel 659km asi 15500m ⬆️, za 3 dny 1 hodinu a 10 minut, dělené 6. místo, vyhrál Petr Zítek který jel famózní a jako účastníkovi každého ročníku Toulaní Šumavou mu vítězství hrozně přeji. Mezi ženami vyhrála Jitka Brunnerová, dojelo 30 účastníků ostatní nedojeli popřípadě si trasu zkrátili pro obtížnost nebo jiné důvody.

Stando, Jíťo díky za trasu, i když mi to přišlo, že byla porad do kopce. Honzo, Láďo díky za spolujízdu a ostatní už se na vás těším příští rok.