Jak se Balda popral s nástrahy Toulání Šumavou 2020

13.07.2020

Letošní Toulaní se vrátilo na místo činu a jelo se na Šumavě. Přihlášení proběhlo v pohodě, protože jsem využil přednostního práva přihlášení.

Jediné co bylo jisté, byl start a cíl ve Vrhavči zbytek si Standa pečlivě schovával a odtajnil 5 dní před závodem. Hned jsem začal studovat trasu a přemýšlet na čem by se dalo jet. Dokonce jsem zavolal Standovi, jestli by se to nedalo jet na gravelu. Po rozmyšlení jsem šáhnul po mtb a připravil ho na závod, obul do rychla a nalehko. Ještě jsem ho projel, abych si zvykl na užovky v terénu. Při kompletním nastrojení v pondělí navečer zjišťuji, že sákne hadička zadní brzdy.

Měním rychle plány, připravuji gravlíka a ještě víc nalehko. Vím, že i když Standa říkal, že to bude lehčí, i tak to bude stát za to, protože předpověď počasí nevypadá růžově a hlásí déšť.

Cestou na start naberu ještě Jiřinku Lípovou a valíme směr Vrhaveč. Předpověď se vyplnila a prší, naštěstí zázemí startu a cíle je v obrovské kryté hale. Proběhne vítačka s ostatními závoďáky, nastrojím kolo, připravím kolo a jdu ochutnat pivko, Krokodýla z Merklína.

Těsně před startem závodu přestává pršet, to vydrží asi tak na 20 minut a chvilku po startu začíná znova. Trasa vede v protisměru Krále Šumavy, směr Klatovy a pak přes Velhartice směr Svatoboru Sušice. Než se dostaneme do terénu kousek za Luby jsem na špici pelotonu. V prvním stoupání se ozvou Krokodýlové a musím si odskočit i tak během chvilky jsem zpátky na čele. Vím, že je to začátek, ale je to zvláštní, objevuji místa, kde mi to na Králi hrozně bolelo a teď to jede úplně samo, i když přívaly vody a bahna nejsou pro gravel úplně ideální. Brzdové destičky se s bahnem a pískem hádají a vydávají hrozné zvuky. Povede se mi dokonce zakufrovat, i tak se dostanu opět do čela. V hlavě se mi honí myšlenky, jestli nejedu moc rychle nebo jestli jsem na tom tak dobře, že mi kluci na bikách nestíhají, ale ten pocit být aspoň chvilku první, k nezaplacení. To mi vydrží až na Svatobor ve sjezdu trochu zabloudím a okolo mě prosviští Standa Valdman, navíc zjišťuji, že mi odešly, měsíc staré brzdové destičky na předním kole, tak to nějak seběhnu a sjedu jen se zadní brzdou. Na benzince v Sušici je měním a předjede mě spousta kolegů. Ještě dělám vtipy, že až teď tam ty destičky dávám, abych nebyl tak rychlej, že jsem do teď nebrzdil, samozřejmě padají vtipy, kdo brzdí je druhej.

Neustále prší, trasa vede na Hartmanice, kde naposled vydechnou destičky na zadním kole. Rychlá výměna a jedu dál neustále prší navíc mi začne stávkovat světlo na kole a vypadá to, že pojedu jenom na čelovku. K dešti patří i mlha, která se hlásí o slovo a je vidět, tak před přední kolo.

Potkávám někde u stoupání na Pancíř Honzu Švarcbacha se kterým jedu až kousek před Nýrsko, kde zastavíme na zastávce a Honza si chce dát 20, já jsem bez vody, většinu jsem použil na čištění destiček. Dorážím do Nýrska a beru ÖMV útokem, doplňuji vodu dávám, kafé, nějaké ty pivní ionty a trochu se ohřeju. Doráží další kolegové, tak se chvilku zdržím, na trasu vyrážím sám a jedu si svoje tempo.

Možná na chvilku i přestalo pršet, mlha je, ale pořád, naštěstí není taková zima jako před dvěma hodinami. Trasa vede zpátky k Železné Rudě okolo Černého a Čertova jezera, dojíždím Michala Honzárka a Honzu Švarcbacha, kteří z benzínky odjeli asi o půl hodiny dříve.

Před sjezdem k Čertovu jezeru, začínají destičky vydávat zvuky, které nechci slyšet, protože už nemám náhradní. Zastavuji u přístřešku a jdu je pro jistotu zkontrolovat, bohužel není co a asi jsem v oblasti zadních partií. Kde to šlo jsem jel, ale většinou jsem spíš tlačil a v poklusu jsem seběhl na Benzinu do Železné Rudy něco kolem 7 hodiny. Na Benzince se potkám s Michalem a Honzou, kteří už jsou na odjezdu, no upřímně, je rozdíl jet na kole z kopce nebo běžet 5 km. Řeším nastalou situaci a sháním servis. Dávám si mezi tím kafé, dva parky v rohlíku, nějaký ty ionty osvědčené značky z Budějovic a doplňuji vodu. Naštěstí trasa vede okolo servisu, tak snad tam někdo bude. Bohužel v servisu nikdo, přes telefon zjišťuji, že majitel servisu je v Německu a stejně destičky nemá. Na Špičáku v servisu taky nikdo, když v tom slyším, jak troubí vlak, hurá na nádraží. Jestli pojede do Německa, tak to risknu do Bavorský Rudy, když na druhou stranu, tak to jistí Klatovy. Vlak stíhám jen tak tak a jedu směr Klatovy. Projíždím všechny servisy, některé i dvakrát nakonec se mi povede sehnat jedny originální a druhé jsem zkusil od konkurenční firmy, které byly trochu podobné, zkusím je tam ve vlaku narvat a uvidím jestli budou fungovat. Vlak zpět do Železné Rudy stíhám na poslední chvíli. Zpět na trase jsem ve 12 hodin, měl jsem v plánu se cestou najíst, ale nějak jsem to nestihl, měnil jsem destičky. Na Modravu je to kolem 40 km, touhle dobou bych tam už asi byl, ale alespoň jsem na trase a jedu.

Šťastný, že jsem na trase, brzdy brzdí, valím přes jezero Laka, předjíždím dva kusy toulaly, před Prášily dalšího, rychlé teplé jídlo, studené pivíčko, espresso a valím dál, k Prášilskému jezeru, kde místo cesty je potok, ale on je vlastně skoro všude po trase ke každému jezeru, potom Poledník, který není v mlze skoro vidět, tady ty dva toulaly znova předjedu a valím dál směr Modrava. Při příjezdu na Modravu se déšť stupňuje a přemýšlím kde se ubytovat. Naštěstí, přes bývalé zákazníky, seženu ubytování na Bučině, nebudu riskovat, že dál už neseženu ubytování a promočený, zmrzlý pojedu druhou noc, ještě sfouknou Březník a Černou horu a před 18 hodinou jsem na Bučině. Servis na hotelu byl luxusní, dokonce mi i vyprali a usušili věci, než jsem se na najedl a napil, moc jsem si pošmáknul. Ve 21 hod. usínám. Najeto 200,53 km za 25h 18min (včetně 5h mimo trasu), nastoupáno 5088m.

V půlnoci se probouzím a jsem vyspalí, koukám do mobilu na stránky Toulaní. Zkouším znova usnout, budík mám asi na půl 3, to se mi už nepodaří a tak se v klidu začínám oblékat a jím připravenou snídani od hotelu.

Nakonec se mi povede vyrazit asi v půl třetí, je docela teplo, neprší a mlha je jenom ta místní, sem tam. Na Strážný přijíždím ještě za tmy a na Žlebech se začíná pomalinku rozednívat. K Plešnému jezeru dojíždím za světla a míjím dva toulaly u Plešného jezera dojíždím Jiřinku a Honzu Zídka, kde udělám rychlé foto a asi nejkrásnější z celého Toulaní, při cestě zpět mě míjí Honza a Michal, je to dobrý jsem zpět. Do Nové Pece dojíždíme společně akorát těsně před otevírací dobou Jednoty. Trochu ladím řídítka, což se mi moc nepovedlo a budu je potom ve Vyššáku muset vrátit do původní polohy.

Trasa vede okolo Lipna a je to taková časovka a nahánění kamarádů, jelikož kousek za Pecí jsem musel měnit baterie v GPSce, vykonat potřebu a trochu ubrat vrstvy oblečení. Kousek za přehradou je výstup na Luč, jak jinak s kolem na zádech, taková Standovo legrace, povedlo se mi tady trochu před výstupem zakufrovat, ale naštěstí ne moc. Představa jak bych si tady užíval sjezd z Luče na mtb mě namlsala natolik, že i na gravelu se to taky aspoň z půlky dalo jet. V Loučovicích potkávám Jíťu Brunnerů a Zdendu Boudu, ty se diví co tady dělám, že jsem měl být někde jinde.

Do Vyššáku přijíždím lehce před 12 h. Potkávám tady Honzu a další toulaly. Dám si dvojité kafé, spoustu zákusků, nějaké to pití o a udělám si měkčí vložky do bot z houbiček na nádobí, díky Jíťo. Dojíždí Zdeněk Šnejdar, že prý ztratil mobil, tak za něj posílám sms.

Startuji 3. etapu a vyrážím, kousek za Vyššákem je brod a je docela výš než je Brod sám. Nohy mě v něm zasyčely až se z nich kouřilo. Trasa chvilkami kopíruje trasu Bohemia Divide, tak to trochu jede. Destičky už si asi s bahnem potykaly a jsou relativně v klidu. Je tedy pravda, že se razantně změnilo počasí a na obloze se objevilo to velké žluté. Co mě, ale trochu znepokojuje je, že se začala hádat přehazovačka s kazetou. Přehazka chvilkama stávkovala a kazeta vydávala zvláštní zvuky. Kousek za Studánky předjíždím Jíťu se Zdendou a jedu stíhat ostatní. V Dolním Dvořišti myji kolo na benzince a koukám na kazetu jestli není povolená, tváří se že je, ale drží. Kousek za Dvořištěm objevuji kiosek a dávám si klobásu a dvě rychlý, oblíbil si mi tady obrovský mastif, který chce házet míček. Normálně se psovi hází tenisák, ale tenhle mazlík kouše do fotbalového míče. Domlouvám si servis přes telefon a dojíždí mi J&Z. Trasa vede až k rakouským hranicím a láme se zpět přes Žofín na západ. Na Žofíně si dávám večeři a dobíjím telefon. V klidu se najít, zabalím usušené věci a vyrážím směr Velešín kde mám domluvený servis, ještě pozdravím přijíždějící J&Z a jedu. Ve Velešíně dojíždím do servisu, kazeta je dotažená, problém bude asi jinde. Jedu dál na benzínku, kde doplňuji zásoby a hurá na Kleť. Trasa od Zlaté Koruny totožná s BD aspoň nezabloudím. Na Kleť jsem se dostal v 0:27 a chvilinku přemýšlel o odpočinku, nakonec jsem se přemohl a jel dál. Spánek mě, ale začal přemlouvat trochu intenzivněji, abych to někde zalomil a trochu si zdřímnul. Bohužel, ale všechny zastávky byly obsazené toulaly, tak jsem musel jet dál, až jsem se dostal až do Ktiše a objevuji přístřešek, kde rozbalím žďárák z tyveku, který má premiéru, protože ještě před týdnem byl jenom plachta, ze které mi mamka udělala žďárák, v půl třetí usínám. Upřímně možná jsem i trochu spal za jízdy. Ujeto 246,66km za 24h a 2min., nastoupáno 4052m.

Po hodince spánku vyrážím, ještě si rychle dávám tortillu z benzínky. Trasa je docela v pohodě, zase všude voda a mokro, profilově zvlněná, ale ne moc nebo si to nepamatuji. Potřeboval bych kafé abych se probral. Kofeinové žvýkačky jsem pro jistotu nechal na startu v autě, voda v bidonech dochází, když najednou objevuji studánku, kterou beru útokem. Při plnění slyším nějaké zvuky jako kdyby jel někdo na kole. Jelikož je opět mlha, tak toho moc nevidím, nasedám na kolo a vracím se zpět na trasu, která zatáčí do leva. V kopci dojíždím Zdenka Š., kterého zdravím, mumlá něco, že jede nonstop a musí si někde zdřímnout. Do této chvíle jsem si myslel, že jsem na tom blbě, ale po tomto rozhovoru jsem viděl opravdu totálně zmatlaného toulala. Trochu šlápnu do pedálů a Zdeněk je pryč. Teď se mi jede o poznání lépe, dokonce dojíždím další dva kusy Petra Zítka a Radka Macha, chvilku se předjíždíme až v jednom kopci dostanu hlaďák a musím se najíst. Vypadá to, že druhá krize se hlásí o slovo, potřebuji akutně kafé, dokonce to říkám obrovské lani, která se kousek přede mnou vyhoupla na cestu. Jak rychle se vyhoupla na cestu, tak se rychle ztratila, asi mi běžela pro to kafé, od té doby jsem jí, ale bohužel neviděl. Slunce si asi chce vynahradit to, že první dva dny nebylo vidět a teď doslova griluje.

Trasa vede směrem k Vimperku, ale ze strany, kterou jsem ještě nikdy nejel a je to tu nádherné. Vnímám to i když nejsem úplně fresh. Trochu mě zachránila studánka v lese, kde jsem se trochu schladil a probral. Přijíždím do osady Skláře a vím, že jsem ve Vimperku během chvilinky. Mám hroznou chuť na grilované kuře a že si ho v Penny koupím, ale bohužel zrovna v tom místním nemají oddělení s masnou. Přijíždím k Lidlu kde potkávám Jirku Šípa a Tomáše Pavlíka, kteří jsou skoro na odjezdu, nechávám u nich kolo a jdu brakovat Lidl. Vracím se s nákupem ke kolu, kluci už jeli, tak si sednu na svah a spořádám během chvilinky co jsem nakoupil. Myslím si, že normálně by se z toho nasnídala celá moje rodina. Ovoce, pečivo, salámy, sýr, pití se ve mně ztratilo, jak v černé díře. Teď už jenom na benzince dvojité kafé, umýt kolo a hurá na Kvildu. Na mytí kola jsem musel asi 20 min. počkat, vůbec mi to nevadilo aspoň jsem trochu odpočinul. Trasa vedla okolo lékárny a vzhledem k tomu, že se začínaly ozývat zadní partie, tak jsem koupil malý Bepanthen a ošetřil jsem je. Sluníčko pražilo a trasa vede skoro proti trase Šumavského maratonu, takže do kopce a role se obracejí, než na závodě, kde jsem relativně v pohodě, teď to vůbec nechutná. Nějak se dokodrcám k penzionu U Studeného potoka na Hutích, kde si dávám 2 kofoly a piva, protože docela vařím a přemýšlím o kratičkém spánku. Kousek za Hutěmi trasa odbočuje doleva a je tu nádherné místo na spánek, pod asi to byly borovice na mechu. Rozbalím žďárák, lehnu si na něj a hned usínám na poctivou hodinku.

Po tomto odpočinku jsem na tom o poznání lépe a vyrážím směr Kvilda, kde se těším na návštěvu pekárny s pivovarem . Tady se odměním pivo, kofola a zelnačka, doplním vodu do bidonů. Normálně přemýšlím jestli by nebylo lepší, kdyby pršelo. Trasa vede přes Horskou Kvildu na Popelnou, tady mi to docela baví i když na biku by to bavilo ještě víc. Vystoupat na Popelnou. Potom dolů okolo potoka, i když je pravda, že jsem raději šel i potokem, abych schladil chodidla a po výjezdu na asfalt za Červenou se za mnou objevil Martin Rendl. Tady si pro nás Standa připravil ňamku v podobě sjezdu, bez trailu i tak jsem to sjel, Martin na mě koukal, jak to dávám a radši to svedl. Je teda pravda, že jsem dole hodil rybu, ale ta byla pro jistotu, abych neponičil výplet předního kola o schovanou větev ve vysokém porostu. Potom ještě kousek kopřivami, potokem a po lesní cestě na asfalt, kde nás čekala vrchařská prémie do Kašperek. Nahoru jsem to vyšlápnul a lá Contador s vidinou studeného pivíčka v místním pivovárku.

V covid období jsem si tu pošmáknul na 12tce, ale teď to jistí 10tka a ne jedna, k tomu výborná sekaná s bramborem. Martin dá jedno rychlé, rychle do obchodu a rychle na trasu. To já si to trochu vychutnál a pokecal s rodinkou, co si ke mně přisedla. Dám si ještě jedno, pokecáme o fotbale a vyrážím dál. Přes Šibeniční vrch, dolů do Rejštejnu, nahoru do Hartmanic, kde si dám v hospodě půllitr tonicu, dostal jsem na něj hroznou chuť. Potom zase dolů, pak nahoru a když vyjedu ten kopec, tak čtu Dolní Těšov. Trochu to nechápu, vždyť jsem jel možná 20 minut do kopce. Docela jí valím, ale Martin pořád nikde, až v Puchverku se ptám lidí, jestli tudy někdo nejel a ti mě uklidnili, že chvilku přede mnou někdo projížděl, ale prý jel pomaleji než já. To mě uklidnilo a trochu jsem zvolil, ale ne moc. Potom byl úsek vysokou trávou kde se to muselo tlačit a tam jsem Martina objevil, byl to takový pocit, jako když šelma objeví svoji kořist. Asi mě taky uviděl, protože trochu zrychlil, za vysokou trávou před Zámyšlí, byly takové dlouhé serpentýny a bylo na ně vidět, takže jsem věděl, že jsem o trochu rychlejší než Martin. Najivně jsem se zamyslel, že za každou zatáčkou musím kolegu dohnat, ale kde nic, tu nic. Dokonce se mi ve sjezdu povedlo zakufrovat a musel jsem se 100m vracet do kopce, trasa z asfaltu vedla do terénu. Po chvilce dojíždím Martina, trochu taky zabloudil. Trasa vede po trati Krále Šumavy, ale opačně, trochu trasu znám a připravuji si místo na cuknutí v kopci. To se mi povedlo a Martina jsem zlomil a trochu mu cuknul, když jsem ho za sebou neviděl, trochu jsem zvolnil. Nemělo cenu riskovat pád nebo defekt, věděl jsem, že mě čeká brod a docela jsem se na něj těšil. Lehký sjezd po louce a vyjeté cestička se rozdvojovala, vybírám tu vlevo a hurá do brodu, když v tom na mě křičí Marek Liška, že je tam lávka. To já si už lebedím po kolena ve vodě, chodidla mi za to poděkovali, že se mohli ochladit. Prohodíme pár slov a radši hned nastoupím v kopci jako Julian Alaphilippe na Tour de France a Markovi mizím. Blíží se cíl, tak čekám nějakou Standovinu, tu naštěstí objevím včas a vracím se asi 15m. Poslední kilometry vedou po cyklostezce a byla to spíš časovka než maraton. Před cílem ještě pozdravím na dálku osazenstvo Občerstvení U Koz v 53 km/h se blbě brzdí a hurá do cíle. Ve 21:35 vyjíždím do haly a vítám se s rychlejšími kolegy. Najeto 158,34 km za 18h 17min a nastoupáno 3331m.

Mám to za sebou, volám domu, objednávám krokouše z Merklína, sprcha, pár krokoušů, jídlo a vítání dalších toulalů. V cíli je o nás postaráno na 1*.

Po 1. na Šumavě po 2. na Toulaní a byla z toho krásná 12🍺. Počasí, které k takovému závodu asi patří, takže extrémní. Bylo to krásné, intenzivní, drsné, spravedlivé pro každého. O5 jsem potkal super partičku lidí se kterou je sranda. Bylo to perfektně připravené, děkuji Stando, Jíťo, jsem rád, že jsem se stal součástí.

Celkový sumář 604,53km za 3dny 4hod 35min, nastoupáno 12471m.

P. S. Jel bych to hned znovu, už mám dost destiček 🤣🤣🤣 a mám chuť na 🐊🐊🐊🐊...