Report Honzy Havelky z Toulání 2026 aneb 2,5 denní mordor v dešti z celkových 4

V loňském roce jsme si kamarádem Petrem Prchalem při skialpových výletech na Velkém Javoru začali pohrávat s myšlenkou, že je na čase zkusit nějaký bickepakingový výlet. Hodně jsme debatovali právě o Toulání na které jsme měli dobré reference od kamarádů (Ludvík Fremut a Martin Rendl), kteří se již zúčastnili a měli na to pěkné vzpomínky. Hlavně nás i varovali, že to nebude jen pohodová projížďka, ale pořádné MTB řemeslo.

Někdy ke konci roku 2025 mi Petr řekl, že by do toho šel a tak jsme neváhali a v lednu 2026 se přihlásili. Zimní příprava probíhala v klasickém módu. Zimu jsme strávili na skialpech a trenažeru. Jakmile se udělalo hezky začaly individuální vyjížďky po okolí. Cca měsíc a půl před Touláním jsme s Petrem dali zkušební testovací vyjížďku s přespáním, která zahrnovala 255 km a 5300 m výškových. 2 týdny před Touláním proběhlo poslední formátování motorů na Králi Šumavy a pak už byla jen regenerace a ladění detailů na kole a výbavě.

Šli jsme do toho s plánem, že zkusíme celou trasu Toulání a na první nádech to dáme až do Děčína…. 😀 to se nakonec ukázalo jako nemožné!!!

Den 1. 9.6.

16:00 - Start v kempu Kralovice proběhl na jedničku i když celý den pršelo jak blázen a cestou do kempu jsem si říkal zda-li nám vůbec počasí dovolí vyrazit. Začali jsme ve volném tempu a jen jsme pozorovali jak se nám čelo pelotonu postupně vzdaluje. Od cca 10 kilometru jsme už jeli sami. Počasí bylo tak akorát tak to slušně odsejpalo a stále v nás žila myšlenka, že první noc pojedeme nonstop. Těsně před 21:00 jsme dorazili do Zbirohu kde proběhla rychlá večeře u vietnamce na návsi a potkali jsme zde pár toulalů, kteří přijeli před námi i po nás. Prohodili pár slov o tom kdo jede jakou trasu, jaké jsou první dojmy z cesty a jelo se dál. Kolem 23:00 jsme projížděli kolem maringotky kde byl samoobslužný beer bar tak jsme polkli jedno rychlé Chříčské pivo a upalovali dál směr Skryjská jezírka. K jezírkům jsme dorazili kolem půlnoci kde nás čekala první zkouška zaměřená na horo-kolo lezení. Bylo zde potřeba kola sundat ze skály. Naštěstí jsme byli dva a dojel nás ještě jeden toulal tak jsme si kola ve 3 podali a jelo se dál. Sem tam ještě lehký brod v řece po kamenech, ale sranda musí být. Ve dvě ráno jsme se nakonec v Karlově Vsi rozhodli, že zde ulehnem na pár hodin v autobusové zastávce a hodíme se takzvaně do rámu.

Konec 2:00, najeto 100 km Karlova Ves.

Den 2. 10.6.

Lehce před 5:00 ranní už nás ze spánku budil hukot pneumatik toulalů, kteří prolétavali kolem zastávky. Nechtělo se nám moc vylézt, ale pocit že všichni jedou a my stojíme nás motivoval naskočit do sedla. U sjezdu ze vsi směrem ke Křivoklátu jsme potkali Milana Jílka se kterým jsme pár km jeli společně. Kolem 7:00 rychlá snídaně v Rakovníku na benzině a jelo se dál. Počasí zatím bylo ideální lehce pod mrakem a sem tam vykoukl i mozol. Kolem 11:00 proběhl rychlý oběd v Kryrech na návsi (2x znojmo s rýži a pivko) a zpět do sedla. Ve 12:00 jsme vstoupili do okresu Chomutov a ve 13:00 jsme už letěli kolem Nechranické přehrady. Rychlé foto a jedeme dál. Začalo už být pěkné dusno. Mezi přehradou a Strupčicemi jsme postupně dojeli Květu a Jirku. Prohodili pár slov a točili dál. 15:00 zastávka na gábl ve Strupčicích na návsi v nově otevřeném Koloniál a Bufet u Krkovičky. Zde už nás zastihl déšť a tak jsme s nadějí, že to brzy přestane čekali do zavíračky (16:30). Bohužel se tak nestalo. Vzpomněl jsem si, že mi jednou poradil Ludvík Fremut, že když prší je dobrá volba obalit nohy fresh folií. A to jsme také udělali. Díky tomu jsme udrželi nohy po zbytek dne částečně v suchu a v teple. Do teď byla cesta hodně jezdivá, sem tam nějaké stoupání, ale nic vážného. V tomto duchu jsme ještě proletěli mezi Mostem a Jirkovem směr Horní Jiřetín, kde jsme věděli že už začnou pořádné svíčky. Stoupání z Janova k v.n. Janov bylo ještě relativně sjízdné. Sice jsme už jeli cca 3 hodiny v dešti, ale dalo se. Mordor začal až tlačenkou podél hráze nahoru, kde se tlačilo v blátě. Když jsme pak jeli podél nádrže už jsem si říkal, že to bude cajk, ale nebylo. Čekala nás ještě další hodinová tlačenka nahoru na Klíny kde už ve mě v tom deštivém zmaru kompletně uzrálo rozhodnutí, že v tomhle počasí a s tou předpovědí na další dny (déšť, déšť, déšť) bude lepší zvolit na Flájích krátkou trasu Touláníčka. Na Klínech jsme se vyloupli z lesa u Restaurace Stará škola kde jsme u piva udělali s Petrem poradu jak to bude dál. Navíc jsme se zde potkali s Kolouškem Vránou, Petrem Teichmanëm, Michalem Honzárkem, Radkem Jahodou a Milanem Jílkem, kteří už byli na odchodu a rozhodnutý, že jedou krátkou trasu. Proběhlo pár piv, polívka a smažák. Částečně jsme usušili věci na topení a rozhodli se, že už na Fláje, kam jsme tento den chtěli dojet nepojedeme a začneme řešit kde složíme hlavu. Penziony kolem byli plné a tak jsme zakotvili před hospodou v autobusové zastávce, kterou jsme s půjčeným koštětem od pana vrchního pěkně zametli, aby se nám v tom našem novém pokojíčku pěkně spalo.

Konec 23:00, najeto 149 km Klíny.

Den 3. 11.6.

Kolem 3:00 ráno mě probudila zima od nohou. V té době už můj spacák dosahoval limitní teploty a začali chodit účtenky. Petr, který ležel vedle mě měl ale ještě zaplou truhlárnu na plný výkon (pochrupoval) tak jsem se ještě pokusil na chvíli usnout což se mi nakonec povedlo. Vstáváme po 5:00 do chladného a deštivého rána kolem 6 stupňů. Balíme věci, oblékáme vlhké dresy a místo fresh folie, která už došla balím nohy do zip sáčků z IKEA, abych udržel nohy co nejdéle v suchu a teple a přemýšlím zda tohle mám zapotřebí. Ano, mám, takhle to mám rád a takhle mě to baví. Vše co je spojené s emocí si člověk dobře pamatuje a tohle zk…..é počasí dodává emocí dostatek a navíc jedeme poprvé tak to přece nevzdáme!!! Sjíždíme trail park Klíny do údolí a mrzneme. Z údolí začínáme stoupat na Loučnou. První půlka se jede slušně. Velká placka a jede se kašpárek než dorazíme k oboře Fláje kde se opět rozjede brutální tlačenka v blátě na Loučnou. Vrcholu dosáhneme 7:46 kde fotím teploměr s 8 stupni, to by šlo ale…. sjezd na Fláje nás pěkně prověří. Zima, vítr, déšt… klasické koření cyklistiky. Díky tomu dojedeme na Fláje vyfoukaný jak kraslice a totálně zmrzlí. Přepínáme další trasu, odešleme sms a davaj… Dole na hrázi potkáváme Jíťu a Standu s obytkou, prohodíme pár slov a s úsměvy na rtech pochválíme trasu a pěkné počasí a jede se dál. V Českém Jiřetíně proběhne snídaně u Vietnamce a hurá do DE. Počasí ? Krása střídá nádheru, chčije a chčije. Trasa jede nahoru a dolu, sem tam nějaká tlačenka, ale jde to. Kolem 11:00 nás vrací do hry benzínka v Mníšku, kde proběhne nejlepší sport = káva a dort, teda dort nemají tak aspoň sušenky. Údržba kazety a řetězu a na chvíli vyleze mozol a vykouzlí nám rohlík na tváři. Kolem 12:30 průlet městem Seiffen a ve 13:30 už do sebe v Brandově v hospodě sázím segedín a pivečko. Tady už opět začíná pršet. Ale po tom co jsme už prožili ,,hovno zle" jedeme dál. Průjezd údolím Schwarze Pockau nám ukazuje krásu německé krajiny. Jen si to moc neužívám. Bolí mě sedací ústrojí a upadám do lehké krize a ztrácím motivaci. Ale jak říkám od začátku, to se musí prostřelit. Nasypu do sebe 2 gely s kofeinem a tělo se opět vrací do hry a bojuje dál. Kolem 18:00 přestává pršet a

my za sluníčka přijíždíme na krásnou vyhlídku s větrníky Marienberg. Proběhne focení a valíme směr Kovářská kde plánujeme přespat. Pří výjezdu do Johstadt když zrovna nejedeme a tlačíme zkouším obvolávat penziony v Kovářské. Dnes chceme spát uvnitř. Dva dny venku v tomhle šrotu byly až až. Bohužel všude plno tak se začínáme smiřovat s tím, že holt zas budeme muset zakotvit v nějaké zastávce nebo přístřešku. Když překročíme hranice a vjedeme do Černého potoka říkám Petrovi ať zastaví. V hlavě mi jede, Černý potok, Černý potok, tenhle název já přece znám. Vzpomenu si, že mi máma už před mnoha lety furt tloukla do hlavy, že v Černém potoce má moje teta chalupu. Nemám na ni ale číslo. Zkusil jsem zavolat přes messenger a bingo. Opravdu mají chalupu v Černém potoce a jsou tu. Sprcha, gábl, dát sušit věci a ve 23:00 uleháme do manželské postele v podkroví a Petr říká. Ty vole, to snad ani není možný, taková náhoda, je se z tebe po….!

Konec 23:00, najeto 119 km Černý Potok do Kovářské zbývá cca 7km

Den 4. 12.6.

Vstáváme klasicky, 5:00 budík a hurá jde se do akce. Nasnídat, rychlé kafe, rozloučit se s tetou a strejdou, roztočit motory a davaj směr Kovářská. 6:40 Kovářská. Přepínáme trasu, posíláme sms a říkám: ,,Teď to vypadá docela slušně. Vyhrabeme se na kopec a pak už to pojede." Omyl je pravdou!!! Začíná zas klasický doplňkový program, déšť!!! Přejedeme čáru a rozjede se stoupání a tlačení na vrchol Fichtelberg. Chvíli jedeme, chvíli tlačíme, ale jde to. Vrcholu dosáhneme 8:15 a výhledy jsou 0. Déšť, mlha, vítr atd… V tomhle bordelu sjedeme na benzínku do Božího daru a tam už jsem totálně na dně. Lehce se tam rozjedu kávou a bagetou a uvidíme co bude dál. Nyní začíná mistrovství světa v zoufalství. Celý k…a den jedeme nahoru a dolu… nahoru tlačenka a zapářka v pláštěnce a dolů vždy mrzneme. V 11:00 nás na Blatenských vrchách vrací do hry grog a 2 párky s hořčicí, ale pak se opět opakuje klasická disciplína déšť, vítr zima a zmar! Za náhonem Hanggraben dojíždíme Báru s Tondou. Chvíli tlačíme společně a chválíme jaké máme pěkné počasí a krásnou trasu, ale pak jim ujíždíme. 16:45 přijíždíme do Nejdku kde už jsme rozsypaný jak pigi čaj z Lidlu a jde do tuhého. Plán byl to zkusit domáčknout až do cíle, ale stav ve kterém jsme sem přijeli nám to neumožňuje. Teda asi se neumíme pořádně zmačknout. V restauraci u Žáby dáváme klasiku… vývar, smažák a trošku toho pivíčka na psychiku a domlouváme se, že někde v okolí složíme hlavu na penzionu. Vždyť srandy už dneska bylo dost. Petr našel cestou u Velkého Rybníku pivovar, kde mají volný pokoj a jsou ochotni uložit dva prošité a totálně zablácené zoufalce. Paráda, je to jen cca 10 km, ale to ještě netušíme, jak nás přejezd přes Ostrý vrch prověří. Nahoru hodina tlačenka v blátě a dešti a v tom samém marastu sjezd dolů. Místy louže dosahují takové hloubky, že máme vodu až nad kotníky a o blátě ani nemluvě. Z řetězu a kazety se ozývají zvuky, které nikdo nechce slyšet a v hlavě mi jede, že jestli tady udělám defekt bude to na vrtulník. Prostě krása střídá nádheru. 19:00 Příjezd na Penzion u Hastrmana. Koloušek Vrána už zde drží úhel ve výčepu a nakonec dorazí i Bára s Tondou. Jelikož je bára zmačkaná jak papír od sekaný jde rovnou do futrálu s plánem brzy ráno rozjet koncert do cíle. My ještě s Petrem, Tondou a Kolouškem u piva hodnotíme uplynulé dny mordoru a bavíme se o tom kdy se ráno pojede.

Konec 23:00, najeto 116 km Velký Rybník

Den 5. 13.6.

Vstáváme opět lehce po 5:00. Zabalit věci a posnídat buchtu co jsme dostali večer od přítelkyně pana majitele. Navíc jsem ještě do báglu hodil 1l PET pivíčka pro manželku. Věděl jsem, že jí bude chutnat a z každé cesty je třeba dovézt suvenýr. Ale jsem břídil. Mr. Vrána má petky 2 a ještě 3 kila klobás, které v noci v alkoholovém opojení koupil od místního řezníka. Je to zabiják a už má cvik. Co se dá dělat. Budu se muset na příště polepšit.

Odjíždíme kolem 6:00 a vidíme, že Koloušek má ještě kolo opřené o zeď. Sice večer vyhrožoval, že pojede už kolem 5:00, ale těch 11 piv večer mu zajisté vystavilo účtenku. Bára a Tonda tu už nejsou. Počasí přímo fantastické. Pánbíček se smiloval a nadělil nám za odměnu na dojezd trošku toho sluníčka. Roztáčíme tedy motory na maximální výkon ať už to máme celé za sebou. V Dubině proběhne při výměně trasy a odeslání SMS rychlý formátovací lógr v konzumu od paní prodavačky a letíme dál. 9:45 ve Valči dojíždíme snídajícího Tondu s Bárou. Probíhá u nich klasická disciplína. Rumcajz, gothaj, rohlíky a pivíčko. Vyndaváme z báglu dva chleby a vejce na tvrdo co jsme též dostali u Hastrmana a posvačíme společně. S Petrem odjedeme jako první a zbytek vidíme až v cíli. Ještě přijde malá prověrka motorů kolem vojenského újezdu Hradiště, ale to už nás nemůže zastavit. Další kilometry jsou moje, z kopce dolů nebo klasikařina po rovince. To mám zmáknuté ze silničky a mých 88 kilo mě umožňuje rozjet pořádný koncert. Čím víc se blížíme ke Kralovicím tím větší nám nastupuje euforie a začínají se promítat příběhy, které jsme během cesty zažily. Ještě přijde malá prasárnička kolem Odlezelského jezera kde je zas trochu té Standoviny jak všichni říkají, ale co, ať je na co vzpomínat. Ve 14:15 přijíždíme do cíle kde nás s potleskem vítá banda Toulalů a podávají nám ruce. Hodně zde rezonuje. Hoši, na to že jste jeli poprvé počasí jste si vybrali opravdu prvotřídní a dobře že jste do nevzdali!!!

Cíl 14:15 najeto 96 km Kralovice - Celkem natočeno 597km a nastoupáno 11.475 m

Nakonec to vypadá na společné 9. místo. Jsme spokojeni.

Děkuji parťákovi Petru Prchalovi, který mě v těžkých chvílích podržel a celou trasu vydržel po mém boku.

Čest všem kteří to dali a velký respekt Ludvo !!!!

V neposlední řadě díky všem co se podíleli na organizaci a trasování.

Těším se na příští rok!!

Sportu Zdar !!!

Toulal Jan Havelka

Klatovy 21.6.2026