Syrovina od Rosti Gregora (bez úprav) o Toulání 2014

01.08.2014

Šumava.Kalný ,studený den po pár hodinách přejde do kalného studeného soumraku.Pak nastane noc.Tu vystřídá den.Zase noc a další den.A zase noc a světe div se po ní den. Děti si budou hrát na pískovišti,nudit se ve škole,dívat se na večerníčky a budou žít tou krásnou přítomností neřešíc budoucnost. Jejich rodiče budou svuj čas měnit za peníze a místo večerníčku se budou milovat.Tak už to na světě chodí.Tak by to mělo správně vypadat.Ale nevypadá.Někteří chodí na noční,nemohou se tedy po večerech milovat,jiní kašlou na peníze, nenavštěvují pracoviště a žijí a spí jak se dá. V dětském světě je snad stále vše O.K.V mém světě nikoliv.Já jsem v tom kalném studeném šumavském časovém bodu kdy opustim svět jistot ,kdy se ze mě opět stane bezdomovec střihlý malým dítětem.Utěšuje mě,že v tom tentokrát nejedu sám.Je nás tu kolem 20 a je před námi přes 500 km strastiplné cesty českým pohraničím v sedlech horských kol.Víceméně v sedlech.Jde o závod takže kdo přijede do cíle prvý vyhrává.Víceméně.Tento závod ale bezesporu patří mezi ty, kdy vítězem je každý kdo se do toho cíle vůbec dostane.Nemá cenu si nic namlouvat.Toulání Šumavou je Valdyho dítě a moc dobře vim čeho je Valdy schopen.Nebyl to dobrý začátek.Mrholení přešlo krátce po startu v déšť a po několika km mi GPS hlásí že její baterie budou po chvíli vybité.GPS buď od poslední vzájemné spolupráce úplně zcvokla nebo se jí zvýšil apetit.Též by tu byla možnost nekvalitních baterií.Mám ty nejlepší,co se daj sehnat,mám je přesně rozpočítaný na celou cestu,to by nebylo přeci pane Bože fér.Výš moc dobře přeci,že bez GPS nelze.Dejme tomu bez kola.To by často cesta ubýhala svižněji ale bez GPS to mohu zabalit.Snad to bylo tim vlhkem, deštěm,nevim ale další dny se vše vrátilo do normálu.Zkušenější ostřílení závodníci mi poradili že bez nášlapných pedálů to neni ono.A fakt to byla sranda.Už při cestě na PodRus kde jsem si tyto futuristické boty poprvé obul mi pomohly k několika pádům.Pravá noha mi totiž ne a ne vycvaknout z pedálu.Na jednom kontolním vojenském pointu pod Užokským perevalem jsem zkoprnělého strážníka ponejprv dvakrát na kole obkroužil než se mi podařilo z pedálu vycvaknout i pravou nohu.Zvědavě si pak ohnutý ty pedály prohlížel.Při sjezdu ze Svatoboru kdy přestalo pršet a kdy jsem v podstatě již nepociťoval nepříjemnou vlhost zaslechnu za zády rychle se přibližující tolik známí hukot horských plášťů.Právě jsem minul levou odbočku.Moje GPS reaguje krapet pomaleji než bych potřeboval.Šipka na displeji nekompromisně ukazuje rovně ve směru výrazné fialové čáry která mi vyznačuje trasu závodu.Tady do leva !!!Do leva ty vole !!!To byl Valdy po hlase.Nestačil jsem ho ani zahlídnout.Při prudké otočce do protisměru jsem zapoměl vycvaknout tu pitomou levou nohu a plácnul sebou do kaluže.Než se podařilo osvobodit se z těch pedálů byl jsem opět promočen.Ze soumrakem se šumavské hvozdy ponořily nejen do černočerné tmy ale i do husté mlhy.Jakoby světlo čelovky neustále naráželo do bílé zdi.Tak na upaženou ruku přede mnou.Mezi zdí a mnou tisíce pohybujících se stříbrných kapek.Začalo mi být smutno.Nevezu si sebou věci na spaní.Pokračovat v tomto počasí se mi zdá antiproduktivní.Rychlost je skutečně nepatrná,případně ušetřenou energii zužitkuji jistě mnohem lépe za lepší viditelnosti.Prvý vhodný bivak a končim.Přes smutek který mě postihl se musim smát té naivní myšlence na vhodný bivak.Tušim,že jsem sám sebe odsoudil k probdělé noci.Pak mě ze zadu zasáhne silný paprsek světla.To bylo světlo Míly.Biker od Domažlic.Společně dojedem k jakési myslivně.Nedaleko ní opuštěné boudy.V myslivně se svítí.Míla by rád do boudy.Má totiž spacák.Já raději do myslivny.Ale otevři někomu o půlnoci uprostřed šumavských lesům a jen tak ho pozvi dál.Nevěřim,že jsi toho schopen milý čtenáři.Obzvášť pkuď máš za sebou výživné Krimi zprávy televize Prima.A když by jsi tedy drkotajíc strachem zuby přeci jen na nepatrnou škvírku ty dveře pootevřel ,rychle by jsi je zase zabouchl a spěchal by jsi na zdi zavěšenou kulovnici usilovně vzpomínajíc kam že jsi si naposledy schoval ty tolik potřebné patrony a řval při tom na manželku v posteli ať se okamžitě pakuje do nitra komína neb jí jinak hrozí minimálně dvojnásobné znásilnění.Venku za dveřmi by jsi totiž spatřil něco mezi ufem a bezdomovcem.Zvláštní přiléhavý oblek hrající všemi barvami,na nohách obuv která se jen tak na horách nevidí,na hlavách přilby z oslňujícím bodavým světlem.A to vše zabalené v smradlavém bahnu a ve dvojím provedení navrch.Tušil jsem že nyní půjde o hodně a že to bude těžké.Popropsil jsem Mílu nechť zhasne světlo a že to zkusíme v té myslivně.Nejsem vůdčí tip,raději se držim v pozadí ,no Mílu vydim poprvé v životě a vidina tepla a sucha ze mě dělá dominantní tip jdoucí nekompromisně za svým snem.Nebudu tě napínat milý čtenáři.Několik minut od zaklepání na dveře a vysprchování sedíme s pani mámou a s pan tátou u stolu u lahve slivovice,domácího salámu a sýra.Míla je skvělý znalec Šumavy a ještě lepší vypravěč.Je jedna hodina po půlnoci,lahev vyprázdněna jdeme spát do postelí.Budíka nařizuji na čtvrtou.To je muj mobil,vybitá baterie.reaguje Míla na Ference Listze z mého mobilu.Srdečně se loučíme s milými sympatickými hosty.Že pojedu na před.Hned na prvých metrech cesty je mi divný,že vidlice pruží i když je zamknutá.Nebyla to vidle byl to polovypuštěný přední plášť.Při výměně duše mě mine Míla.Pak ho potkám na kraji obce před stoupáním na Javorník.Stál u dveří domu s pantátou co měl v ruce jakousi lahev.Zda v ní byla voda či slivovice jsem se už nedozvěděl.Mílu jsem tehdá vyděl naposledy.Ten den nepršelo ale i tak mi to klouzalo.Při sjezdu do Volar kdy cesta vedla pastvinama které byly od kamenité cesty odděleny elektrickým ohradníkem mi to opět uklouzlo a já si ustlal přímo pod nohy krávy.To by bylo celkem v poho ale horší bylo,že jsem se položil do těch drátů jak boxer do provazů v ringu.Pulzující proud mě chvíli nenechal spočinout v klidu.Věděl jsem,že hraji o čas.Vlhko je dobrý vodič el.energie. Být zamotaný v těch drátech začne se ze mě snad kouřit a uhořim tady .Já moc nevydržim, pár voltů,sem tam nějaký ten ampér a je po mě.Pitomý nášlapy.Přes ten stresík mi neunikl pobavený pohled těch krásných kravských očí.Při návratu do horských lesů za Volarami minu dědu s kolečkem plných polen.Poradí mi kde je studánka.Být to normálně ,zastavim,dám s nim řeč,nabídnu pomoc s kolečkem do toho prásku.Je to typický bodrý šumavák určitě by mi s nim bylo dobře.Dnes ale ne,dnes jsem pohlcen okouzlen závodem.Za studánkou mě předjede Tony.Biker z podhůří Orlických hor,několikanásobní účastník podobného podniku Tisíc mil.Naše cesty se pak budou porůznu spojovat a zase rozpojovat až na samý vrchol kopce Kleť kde Tonyho upozornim na výborný boršť který mu tam jistě rádi připravý.Neodolal.V ulicích Českého Krumlova dojedu Radka.Ač jsem ho vidim poprvé hned se poznáme.Jsme již poznamenaný cestou.Zablácený,jemně pohublý,strhaný obličeje.Nacházíme se v počáteční fázi lhostejnosti k okolnímu scětu.Právě přišel o parťáka kterému mu koleno.Tyhle dlouhé závody maj něco společného.Ač si spravidla nic nedarujeme odstoupení soupeře,kámoše nikomu nepřejeme.Při těchto závodech je s přibývajícími dny,kilometry těžší a těžší vzdát než to dotáhnout do konce.Cesta tě okouzlí ,jsi do ní blázen,pro její zdolání jsi schopen všelijakých činů ,stane se z ní náročná milenka které se nechceš za žádnou cenu vzdát. Opustili pohádkově krásný Šeský Krumlov a společně vjeli do Novohradských hor.Z přicházející nocí se vyjasnilo.Novohradky byly příjemnou změnou.Krajina voněla přicházejícím létem,cesta rychle utíkala.Projížděli jsme spícími vesnicemi v jejichž středu jak osvětlené majáky se k hvězdnému nebi pnuly špičaté věže mohutných kostelů.Cestu jsme na několik hodin přerušily nedaleko Žofínského pralesa u seníku.Že na chvíli spočinem v seně.Nebyli jsme tam sami.Byli tam s námi mravenci.Nespali.Voni ti blci makali i v noci.Naštěstí pouze v dolní části seníku. Je to skvělý pocit vyhrabat se ráno z teplého voňavého sena,vyprázdnit měchýř,nahodit na záda bágl ,vsednout na kolo ,oživit GPS a pokračovat v cestě.Víc jsem prostě to brzké ráno nemusel před cestou udělat.Spal jsem v botách,spacák ani karimatku jsem nevlastnil.Snídat budu cestou a na velkou chodim tak kolem 6 hodiny.Radek alias Machr zakladatel sportovně aktivního spolku 3.2.1.je další výborný šumavský biker.Loni dojel prý mezi posledníma,letos ale jede na špici.Za osadou Pohoří jen co přejedu rakouskou hranici mě předjede.Dojedu ho až kus cesty za Čertovým kopytem.Zrovna se vynořil z jakéhosi turistického odpočivadla kde si na pár minut zdřímnul.Jóó Čertovo kopyto ,to bylo taky dobrý.Poté co jsem včera překonal skalní útvary Husího Hrádku s kolem na rameni jsem tiše doufal,že hůř již prostě nemůže být.Bylo .Na Čertově kopytě. Těžký skalní terén si žádá kvalitní obuv.To je známá věc.Mé cykl.boty z Liedlu za 600 kč tuto vlastnost stratily právě zde.U té pravé boty mi praskla podrážka .Podél.K bolesti promočených spodků chodidel se přidal nový odstín.Cesta nás dovedla zpět na Šumavu.Sluneční jasný den .Často jsem měl pocit jakoby trasu vymyslel,naplánoval člověk s rozvinutým estetickým cítěním,skutečně znalec Šumavy leč postihnutý sadomasochistickou úchylkou.Hodně silnou.Stále se moje mysl potácela na hraně z úžasu nad tou nádherou široko daleko a depresí z nekonečného tlačení kola do těch nejhrozivěji působících kopců.Pak zase ustoupil den noci, Radek skončil kdesi nad řekou Vydrou u turistického odpočivadla v oblasti Stodůlky.Jen co se zastavim,dá se do mě zima.Jedu dál.Před Prášilama vjedu do jakýchsi mlžných ostrovů.Vždy po chvíli rychlého sjezdu najednou prásk a jako bych narazil do bílé stěny.Nic neni vidět.Brzda,pak zas mlha ustoupí ,zas to můžu pustit a po pár desítkách metrů prásk do bílé zdi.Fakt se nenudim.Několik hodin po půlnoci vjedu za Prášilama do Německa.Hvězdy začaly blednout když jsem nabíral výšku ve svazích hory Falkenstein.Závěr byl po kamenité stezce.Nebylo by přeci stylové vyject na vrchol hezky po pohodlné cestě.Na chvíli se přes rameno ohlídnu a strnu .Zrak co si v noci přivikl na tmu zaregistroval nezvykle jasné světlo.Bože,to je Radkova čelovka letí mi splašeně hlavou.Mám toho dost,nejsem už schopen zvýšit tempo.Je s podivem jak rychle se s přátel stává lovná zvěř či naopak -jako právě nyní dravci.Stačí doject bikera,jehož kola prozrazují že je kdesi nedaleko před tebou a z ulovené zvěře se v mžiku stává kémoš s kterým možná prožiješ pěkný kus cesty a navzájem si prozradíte čim se během cesty živíte,jaké pláště jsou nejvhodnější a často se pak rozhovory stočí do osobní roviny.Při závodě neni čas na nic.Neni čas na stání v obchodech ve frontách u pokladen-natvrdo předbíhám s omluvným úsměvem a s manntrou na rtech-jedu závod,prosim vás já jedu závod-,neni čas na společenské bezzubé rozhovory.Naopak ,když já se stanu ulovenou obětí,rozhodně se z toho nehroutim.Bylo by pošetilé snažit se přizpůsobit tempem rychlejšímu jezdci.Závod je dlouhý a přepálené tempo by se časem jistě vymstilo.Taktéž s přibívajícím časem nastupuje jakási solidarita,sounáležitost se stejně trpícími jezdci.Taktéž je patrná jistá společná hrdost nad překonanýma nástrahama.To vše společně s nesmírnou únavou přeci jen odsouvá tu prvotní touhu po soupeření.Ale stejně,stejně jsem si oddychl ,že místo umělého světla čelovky to bylo přirozené světlo srpku měsíce zavěšeného nad severním obzorem.Velký Javor.Poslední výrazný kopec.Z probuzeného letního dne se začala stávat rozpálená trouba.GPS si neni jista kudy dál.Chvíli mě vede po lesní cestě,pak se zničehonic uhne div že ne do protisměru.Ale pak jediná cesta vede po žluté tur.cestě prudce vzhůru mezi skalisky poházených po stromy řídce porostlé prudké stráně.Žlutá vedla i na Falkenstein.Nebylo to sice tak strmé ale Valdy během uplynulé cestě prokázal,že je schopen opravdu všeho.Vždy když jsem se rozhodoval zda to vzít lehčí či těžší variantou přiklonil jsem se intuitivně k té těžší.Logika musela jít stranou.Dá se říci,že jsem udělal vždy dobře.Tak i nyní si hodim bika na rameno a apaticky se pouštim do nekonečného výstupu.V duchu lituji Radka,který se do těchto pasáží dostane patrně až za pár hodin.To již bude slunce zle připalovat.A to mu vezme spoustu síly.Už mě nedojede. Jupí!! Ale fuj.!!Bůh ví ,kde se v člověku bere ta nesmyslná soutěživost.Kousek před hranicemi mě GPS dovedla po makadanové cestě k osamělému statku.Tady makadan končil.Vystartovali na mě dva psi.Nemám čas abych se jima zaobíral.Upřeně sleduji děj na obrazovce GPS.Je chaotický,nesmyslný.Štěkot psů přivábil ven jakousi ženu.Snažim se od ní držet na bezpečnou vzdálenost.Musim již odporně smrdět.Cesta do Čech vede jinudy.Zpět a pak do leva.Tam jsem si v zatáčce jakési odbočky skutečně všiml.O.K. vracim se zpět.Toho menšího psa vyloženě dráždilo,že ho neberu na vědomí.Vystartoval po mém levém lýtků.Neni čas na podávání trestního oznámení za pokousání psem.Stejně je to jen sotva viditelný šrám.Jak se blížim k odbočce ,šipka se nekompromisně stáčí do protisměru.Pot se ze mě řine,žížeň veliká, spodky nohou pálí jak kdybych si je opékal nad ohněm.Člověk by tak chtěl,tak moc a vona ho zklame debilní technika.Všelijaký tech.hračky mě nechávaj v klidu,nepotřebuji je k životu a když mi má jedna taková blbost posloužit ,zklame.Nejsem debil,seru na to,balim to.Co z toho takhle se ničit.Je to pořád do kola.Ohraná písnička.Pro co ?,Co se v mém životě změní ? Nic,lautr nic.Ale kudy nejrychleji do Čech? Kudy nejrlycheji na místo startu kde mám pár věcí na převlečení?.Kudy k nejbližší žel zastávce?.Klasickou mapu nemám a tento kraj neznám.Pak přeci jen vychladnu,sklidnim hormony.Špatná příprava psyché bráško,špatná motivace, v duchu si nadávám.Cestou zpět do statku mě v autě míjí žena z usedlosti.Trochu popuzeně,uraženě zakroutí po krátkém rozhovoru rameny,prdne tam jedničku a odjede z mého života.Na psy si přichystám klacek a za chvíli jsem zpět u statku.Psi se drží v bezpečné vzdálenosti od mé hole.V klidu sjedu pohledem blízké okolí.No jasně.Támhle,mezi plotem a stodolou je nenápadná uzká pěšinka z vyšlapané polehlé trávy.Snad tudy.GPS celkem nic nenamítá,tj.stále se nahrubo držim fialové čáry.Rvu kolo prudkým zalesněným svahem.Pak silnice a jsem opět přesně na stopě.Pak hranice a oblast Čertova jezera. Bože,co tady bylo turistů,často v sedle kola. Vyleštěné nablískané dokonalé stroje,čisté, pestře zbarvené dresy,pronikavé vůně parfémů. Připadám si jako Robinson Crusoe na předstartovním párty závodníků Tour de France.Dělám jako že nejsem.Jako že neexistuji.Jako že jsem tak max. přelud,omyl.Se sklopenou hlavou usilovně tlačim kolo do dalšího kopce.Někteří cyklisté mě hrdě míjí v sedle kole a jakoby zbytečně hlasitým hlasem mě zdravý.Nejsem,tudíž neodpovídám.Nemám rád když mě cykloturisti předjíždí.Aby bylo jasno,nic proti nim,jsem jeden z nich ale nyní jedu závod tak bych dle zažitých pravidel měl valit a valit a ne se tady potácet v davu přeci jen méně trénovaných bratrů a sester.Prostě už to nešlo.Neměl jsem tušení co mě čeká dál,šetřil jsem si poslední zbytky sil co mi ještě zbyly.Dlouhý sjezd ze šumavských hvozdů.Mám potíže uhlídat rychlost a zároveň děj odvíjející se na GPS.Čekám kdy z zničeho nic odbočí směr mé cesty mimo asfalt.Byl to hodně dlouhý sjezd.Střídavě jsem odlechčoval nohám i zadku.Po celou dobu závodu jsem v terénu sem tam zahlédl stopy po horských pneumatikách soupeřů,kamarádů.Postupně jich ubývalo,leč některé mě doprovázely až do cíle.Tam se na mě vrhl vysmátej Valdy v županu.Tak jak se ti to líbilo? Debile.Jen co jsem se krapet vzpamatoval,z debila se zase stal skvělej blázen.Na některých hodně těžkých pasážích jsem vždy musel myslet na bikerky které jsem zahlédl na startu.Na nezúčastného pozorovatele musely zapůsobit jako normální ženy.Na muže pak jako moc hezké ženy.Nešlo mi na rozum,že by se měly tyto půvabné bikerky po tolik dnů trápit při vláčení těžkých kol přes všelijaký kořeny,kameny aniž by to na nich nezanechalo viditelné následky.Možná jim zhrubnul během závodu hlas,přibyl nějaký ten úd,co já vím. To již jsem se nedozvěděl. .A že závod dokonce dokončily,to už mi hlava nebrale vůbec.Tento závod bych doporučil spíše mladým hochům místo vojenského cvičení,či bych jím pohrozil našim politikům pokuď by nepřestali škodit ale proboha proč nevinné ženy?Leda,že by se z nich chtěly stát muži.Aneb závod který z mnohých mužů udělá baby a z některých žen muže.